Каталог статей из сборников научных конференций и научных журналов- Politický konflikt, jeho podstata a sociální napětí jako následek

L. Kristenová

Gymnázium, Dvůr Králové nad Labem,

Česká republika

Sociální různorodost společnosti, příjmové rozdíly, touha po moci a prestiži. Všechny tyto aspekty vyvolávají sociální napětí ve společnosti, které potom nezřídka vede ke vzniku konfliktů. Konflikty jsou neoddělitelnou součástí společenského života.

Za politický konflikt považujeme ostrý střet opačných (protilehlých) stran vyvolaný preferencí různých zájmů, odlišných názorů a cílů v procesu získávání, vymezování a uplatňování  politické moci. Boje nastávají i při obsazování klíčových pozic ve vlastních strukturách a institucích, v podmaňování práva na vliv. Každý chce učinit poslední rozhodnutí o rozdělení pravomocí. Mezi subjekty možného politického konfliktu řadíme stát, třídy, sociální skupiny, politické strany a osobnosti.

Základem sporu konfliktních stran mohou být objektivní rozpory (ekonomické, sociální, politické, etnické, ideologické, kulturní apod.) Nebezpečí politického konfliktu tkví v tom, že může snadno narušit stabilitu jak společenskou, tak ekonomickou.

Skutečné politické společenství lidí se vždy formuje na pevných základech součinnosti, neboť právě ta je klíčová pro vzájemnou spolupráci. Politika je z jedné strany zaměřena k předcházení konfliktů (v různých uskupeních stmeluje lidi stejného smýšlení),  ale současně konflikty provokuje. Původem sporů je touha po moci. Na průběh konfliktů mají vliv i sociálně-ekonomické aspekty, politické složení společnosti, historické, národní, religiózní i kulturními zvláštnosti.

Politickým konfliktům by jednoznačně měly předcházet jasně formulované pozice a stanoviska účastněných v politické hře sil, což by jistě přispívalo k racionalitě a zpřehlednění struktur uvnitř složitého politického procesu.

Konflikty upozorňují společnost i orgány státní správy na neshody, rozpory, nesouhlasy a stimulují jednání, jejichž snahou je dostat situaci pod kontrolu a zmírnit tak vzniklé rozhořčení na politické scéně. Včasné odhalování nedostatků a jejich účinná regulace a rychlé řešení – to jsou podmínky pro stabilní a vyspělou společnost.

Rozličné projevy vztahů v mnohdy nepřehledném prostředí politických stran předpokládají vznik více druhů konfliktů.

Jedním z původů politických konfliktů jsou bezesporu ambice několika uskupení na jednu a tu samou statutární pozici v systému státních institucí.

Zpravidla se jedná o vysoké posty ve státní správě zaručující široké pravomoce. Ovládnutí těchto postů je zárukou možnosti ovlivňovat společnost.

Dalším původcem vzniku politického konfliktu je nárokování oblasti vlivu  v složitém systému institucializovaných politických vztahů. Jinými slovy, řeč je o konfliktu vznikajícím v případě jmenování jednoho ze členů do vyšších funkcí, které souvisejí s rozšířením pravomocí a umožňují tak dotyčnému větší samostatnost při řešení konkrétních otázek.

I jednotlivé politické partaje se ocitají v ostrém konfliktu, ucházejí-li se současně o získání speciálního postavení na politické scéně. Mnohdy narážejí na opozici oficiálních orgánů.

Také ambice obyvatel nebo rozdílných sociálních skupin k vládě nebo k parlamentu s cílem povzbudit je ke splnění svých odpovědností plynoucích z funkce v takové formě a rozsahu, v jaké se očekává, vedou ke konfliktům.

Objekt nároků protilehlých stran nazýváme předmětem konfliktu. Pochází z výše uvedených postojů a situací. Politické konflikty je možno rozdělit podle předmětu sporu na čtyři druhy: celostátní, kde jde o nejvyšší pravomoci, lokální (neboli místní), kde je předmětem sporu přerozdělení moci mezi jednotlivými resorty, regiony a centrem, politickými organizacemi atd. Další konflikty označujeme jako institucionální, předpokládají totiž boj vyhraněných skupin za svá přesvědčení v síti politických institucí a dále funkcionální, v němž se vyslovují nároky na udržení pravidel normativního politického pořádku.

Politický konflikt je vždy doprovázen konfliktem hodnot. O to výrazněji v případě, že účastníci prosazují tu či onu ideologickou koncepci pouze pro maskování svých pravých plánů a úmyslů. Jedna z příčin nutného převratu k ideologii spočívá v možnostech sjednotit a stmelit masy. Lidé, kteří se ztotožňují s jakousi ideologií, budou spíše podporovat toho, kdo otevřeně vystupuje za jejich zájmy.

Další zvláštností politických konfliktů je mobilizace významných zdrojů. Mezi tyto zdroje řadíme peněžní prostředky, ozbrojené síly, lidovou podporu apod. Jejich obrovský význam v  přerozdělení moci nezřídka vede k tomu, že politickým konfliktům předchází boj za zdroje jako takové. Bojuje se o vliv na armádu, o přilákání kapitálu na svoji stranu, o sympatie a podporu mas, o hromadné sdělovací prostředky. V průběhu konfliktu není výjimkou, že jedna ze stran získává nespornou výhodovou převahu, když se druhá neosmělí vystoupit se svými ambicemi a názory právě tak razantně.

Politické konflikty se liší různorodostí forem i průběhem. Od ozbrojených střetů po uplatňování skrytých metod nátlaku na protivníka. V neposlední řadě mohou účastníci konfliktu před veřejností demonstrovat loajalitu a jednotu, v zákulisí se však dopouštějí vydírání a provokací.

Neklidná politická situace ve světě stále více potřebuje teoretická i praktická učení, jak konfliktním situacím účinně předcházet či jak je popřípadě řešit.