Ближайший журнал
Ближайший Научный журнал
Paradigmata poznání. - 2022. - № 4

Научный мультидисциплинарный журнал

PP-4-22

русскийрусский, английскийанглийский, чешскийчешский

21-20.10.2022

Идёт приём материалов

Информатика Искусствоведение История Культурология Медицина Педагогика Политология Право Психология Религиоведение Социология Техника Филология Философия Экология Экономика


Литературный журнал Четверговая соль
Литературный журнал "Четверговая соль"

Каталог статей из сборников научных конференций и научных журналов- Mezinárodní migrace, přistěhovalectví a demografické problémy současné Evropy

К-04.07.18
II международная научно-практическая конференция
Миграционная политика и социально-демографическое развитие стран мира
07.04-08.04.2018

Mezinárodní migrace, přistěhovalectví a demografické problémy současné Evropy

J. Liďák  Rektor, profesor,

Academia Rerum Civilium –

Vysoká škola politických a společenských věd Kutná Hora,

Česká republika

 

Dnes už nikdo, v souvislosti s událostmi posledních let v Evropě, ale i na americkém kontinentu, nemá pochybnosti o tom, že mezinárodní migrace obyvatelstva, problémy imigrace, identity a integrace představují hlavní problém vnitropolitického vývoje států Evropy, Evropské unie a světové politiky jako celku.

Je zcela jasné, že migrační procesy, trasy, obecně problematika lidské mobility a všechny ostatní jevy spojené s tímto fenoménem, tvoří nedílnou součást globalizace, jsou její imanentní součástí. Je třeba, s plnou dávkou vážnosti si uvědomit, že s globalizačními procesy velmi úzce souvisí dominantní charakteristický rys naší současnosti, neustále stoupající rozdíly mezi bohatými a chudými, mezi bohatým světovým centrem a stále chudší světovou periferií. Urychluje se sociální diferenciace světa a můžeme mluvit o vážných sociálních hrozbách, které z toho plynou pro celosvětový vývoj. V této souvislosti chceme upozornit na studii Mezinárodní organizace práce (ILO), která uvádí, že v současnosti je na celém světě bez práce 70,9 milionu lidí ve věku 15 až 24 let. Nejvíce, až 30 procent jich žije v arabských zemích. Pokud si nenajdou práci doma, budou zkoušet štěstí v jiných částech světa.

Dále se uvádí, že do roku 2030 přijde na trh práce dalších 25,6 milionu lidí ve věku 15 až 29 let, většina z afrických zemí. Celosvětově vyjádřilo až 36 procent mladých lidí přání odejít za prací do zahraničí. Svou zemi chce opustit až 44,3 procenta mladých lidí z afrických zemí na jih od Sahary. Podobná čísla udávají statistiky v zemích severní Afriky, v Latinské Americe, karibské oblasti a také ve východní Evropě, tj. v postsocialistických zemích. Problém pro tyto země spočívá v tom, že se z větší části jedná o nejvzdělanější vrstvy tamního obyvatelstva.[1]

Demografická struktura obyvatelstva evropských zemí vykazuje dlouhodobě negativní charakter. Klesající porodnost a prodlužující se délka života v posledních desetiletích představují těžký problém pro pokrok a strukturu ekonomického vývoje zemí Evropské unie. Stárnutí populace je realitou, která se ve stejných podmínkách bude dále prohlubovat. Důsledkem tohoto jevu je nedostatek pracovních sil, už nejen v zemích staré patnáctky, ale i v zemích přijatých do Evropské unie v roce 2004, včetně České a Slovenské republiky. To představuje pro ekonomický potenciál těchto zemí poměrně velký problém. Negativní změny v demografické struktuře obyvatelstva se v budoucnu budou dále prohlubovat a predikce renomovaných institucí ukazují, že do roku 2030 se populace Evropské unie v produktivním věku sníží zhruba o 20 milionů, do roku 2060 dokonce o 50 milionů.[2] Jen pro ilustraci závažnosti problému je možné uvést následující údaje - například Německo, aby udrželo v rovnováze počet pracujících a počet důchodců by do roku 2050 potřebovalo ročně přijmout 500 tisíc imigrantů, Francie 110 tisíc a Evropská unie jako celek 1,6 milionu.[3] I R. Štefančík a J. Lenč uvádějí výzkum, podle kterého Německo k zastavení poklesu a následnou stabilizaci počtu produktivního obyvatelstva potřebuje ročně 400 tisíc přistěhovalců.[4] V této souvislosti lze zmínit i příklad České republiky, kde je fenomén poklesu natality nejvypuklejší ze všech nově přijatých zemí a kde pozitivní migrační saldo může na určitou omezenou dobu kompenzovat očekávaný nepříznivý vývoj populace a zabránit poklesu obyvatel pod hranici 10 milionů.[5] Obecně v celé Evropě existuje názor, že správně nastavený a orientovaný rámec imigrační politiky může pomoci vyřešit, nebo alespoň zmírnit problémy spojené se stárnutím populace. Tyto negativní prognózy znamenají pro vlády evropských zemí výzvy k důraznějšímu vnímání problematiky mezinárodní migrace, přistěhovalectví a v konečném důsledku i uprchlické agendy.

V posledních letech, ale zejména v roce 2015, byly migrační toky zásadním způsobem ovlivňovány nestabilitou v mezinárodních vztazích, celkovou světovou konstelací, probíhajícími ozbrojenými konflikty na Blízkém východě a na teritoriu Afriky. Jedná se o teritoriálně velký a politicky významný světový region. Válečné konflikty probíhají nejen v Sýrii, ale bojuje se také na Ukrajině, v Jemenu, Iráku, Afghánistánu, Pákistánu, Libyi, Mali, Nigérii, Kamerunu, Súdánu, v Jižním Súdánu, Somálsku, Středoafrické republice, Demokratické republice Kongo. Evropa byla a je konfrontována především s obrovskou uprchlickou krizí z těchto válkou zmítaných regionů.

Blízkost turbulentních regionů Severní Afriky a Blízkého východu tedy výrazným způsobem ovlivňuje bezpečnost a stabilitu všech členských států Evropské unie. Je třeba konstatovat, že neschopnost Evropské unie zaujmout jednotný postoj ke konfliktům v Sýrii, v Iráku a v severní Africe nepřímo vedla k vytvoření migračních proudů v oblasti Středozemního moře, které se rozvinuly v obrovskou regionální uprchlickou vlnu. Zároveň nezvládnutá logistika a odhad vlastních kapacit při zajišťování a přijímání migrantů a uprchlíků v jednotlivých zemích Evropské unie způsobily řadu problémů. Postupně došlo ke srážce imigrantských a uprchlických nadějí s politickou a sociální realitou a to vyžaduje mobilizovat všechny vnitřní a vnější síly Evropské unie. Kapacita a ochota akceptovat migranty a uprchlíky jsou dvě odlišné kategorie, neochota a strach většinové populace znamená, že většina si vybírá raději bezpečnost, než svobodu. Jedná se o fakt, který si Evropská unie v současnosti velmi dobře uvědomuje. Politická praxe, zejména v období ekonomické recese a zvyšující se nezaměstnanosti, mnohokrát nehledá nestranické teoretické vnímání a explanace předmětných problémů, ale účelové a stranické zdůvodňování svých častokrát účelových politik, zejména ve volebních periodách. Uvedené pak vytváří vzhledem ke konceptualizaci a tematizaci předmětného zájmu velké potíže.

Bohužel problematiky mezinárodní migrace a uprchlíků se zmocnily média, populistické osobnosti, extremistické politické strany, které nepracují pouze s fakty, ale využívají podprahové a pudové pocity obyvatelstva. Veřejné mínění je o problémech migrace a přistěhovalectví jen velmi malé, a co je důležité, povrchně informované a je obtížné posoudit, která tvrzení jsou založena na spolehlivém vyhodnocování faktů a která pouze na intuitivních obavách. V tomto směru hraje významnou roli informační deficit společnosti a proto je relativně velmi jednoduché manipulovat s neinformovanou veřejností prostřednictvím zjednodušených a populistických prohlášení, zneužíváním symbolů a emocí. Dalším symptomatickým jevem se stává fakt, že postoj k přistěhovalcům se stává banální součástí programových prohlášení všech evropských vládních kabinetů.[6]

Práce se statistikami v oblasti migrace byla a je velmi problematická. Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) společně s UNHCR na začátku roku 2016 zveřejnily některé údaje za rok 2015. Protože úplně přesné statistiky neexistují, lze to považovat za nejpřesnější kvalifikovaný odhad, který máme aktuálně k dispozici. Především uvádějí, že do Evropy přišlo v roce 2015 téměř přesně jeden milion uprchlíků. Pokles oproti odhadům zmírnil rétoriku mediálních výstupů a UNHCR už v poslední tiskové zprávě hovoří o "nejvyšším počtu uprchlíků od války v bývalé Jugoslávii", nikoli o "nejvyšším počtu uprchlíků od druhé světové války". Je to opodstatněné, protože v první polovině devadesátých let muselo kvůli válce na Balkáně opustit své domovy více než 2 miliony lidí.[7]

Neoddiskutovatelným faktem však zůstává, že neočekávaná vlna imigrantů - uprchlíků způsobila v řadách evropské veřejnosti doslova paniku. Samozřejmým faktem je, že v řadách uprchlíků se objevily i osoby, které využily danou příležitost vzniklého chaosu a větší propustnosti hranic, především Evropské unie. Mezi migranty nebyli pouze obyvatelé válkou postižených zemí. Je nutné upozornit na to, že v severní Africe, zejména v Libyi, pracovalo velké množství imigrantů z jiných afrických zemí, kteří v době ekonomického kolapsu tohoto regionu ztratili práci, tím se stali nežádoucími a rozhodli se, respektive byli okolnostmi donuceni, k emigraci. Další osoby, především migranti z jiných části Afriky, se rozhodli využít stávající chaos pro tranzit přes ostatní migrací postižené země. Zároveň je ale třeba z hlediska využití pracovní síly upozornit, že podle dostupných údajů se věková struktura imigrantů - azylantů pohybuje v produktivním věku, tj. v rozmezí 20 - 35 let.[8]

V souladu s uvedenými fakty vyjádření o novém stěhování národů, respektive pochod světové chudoby na Evropu má své racionální jádro. Je třeba si uvědomit, že společným znakem migračního chování je snaha najít lepší životní a ekonomické podmínky, uplatnit se a překonat respektive vyhnout se omezením existujícím v domovské zemi. Zdůrazňujeme, že mezinárodní migrace z politických důvodů má většinou dlouhodobý, až permanentní charakter. Obvykle se jedná o jednosměrný pohyb, protože podobně jako u ekonomických nebo sociálních faktorů mezinárodní migrace neexistuje záruka návratu migrujícího obyvatelstva po konsolidaci politických poměrů do země původu.

Pozitivní a negativní dopady mezinárodní migrace a tedy i uprchlické krize, lze měřit její intenzitou. V případě nízké intenzity může být autochtonní obyvatelstvo kulturně a ekonomicky obohacené a soužití nevykazuje žádné větší excesy. Naopak v případě silné vlny migrace, respektive uprchlických vln, dochází k segregaci imigrantů a uprchlíků a následně k sociální soudržnosti. Je všeobecně známo, že segregace až getoizace imigrantů s následným nepřátelstvím projevujícím se různými formami a intenzitou, je součástí běžného života ve všech větších městech západní Evropy a zároveň stupňujících se nepřátelských nálad i v ostatních postkomunistických zemích, které se staly členskými státy Evropské unie po roce 2004.

Státy západní Evropy se pod vlivem rostoucí migrace postupně vracejí k tradiční, avšak dnes veřejností převážně negativně vnímané, multietnicitě. Demografická změna, jak uvádí S. Castles, adekvátně nekoreluje s existujícími politickými a sociálními institucemi moderního národního liberálního státu, které se primárně vyvíjely v kontextu etnické populační expanze a masivní emigrace.[9] Obecně tedy veřejné mínění, občané i politické elity na evropském kontinentu jsou antiimigračne naladěné. Tato obecná nechuť vysoce rozvinutých zemí vychází z celého komplexu obav, které souvisejí například s problematikou nezaměstnanosti, s obsazováním pracovních míst a také s úrovní mzdových tarifů. Velmi pertraktovanou je otázka bezpečnosti, kde se operuje tvrzeními, že imigranti jsou zdrojem vysoké míry kriminality a zločinnosti. Následují obavy ze ztráty národní identity, kde při nízké přirozené natalitě původního obyvatelstva země, přírůstek migrantů může velmi rychle změnit etnickou strukturu evropských zemí. Dalším problémem jsou výdaje spojené se sociálním zabezpečením migrantů. Problémy spojené s poměrně silným poklesem cen realit, tj ceny domů a pozemků v oblastech, kde se soustřeďují migranti, obvykle rychle klesají a to je zároveň příčina seskupování odlišných etnických menšin do určitých problémových částí západoevropských měst se všemi negativy, které z toho plynou.

Pokud to vše shrneme, obyvatelé evropských států mají obavy z toho, že dnes do jejich zemí podnikají invazi ne armády a tanky, ale migranti hovořící cizími jazyky, uctívající jiná náboženství, patřící k jiným odlišným kulturám, kteří jim vezmou práci, budou okupovat jejich zemi, žít z jejich systému sociálního zabezpečení a ohrožovat jejich hodnoty a způsob života. Migrace a problémy multietnických společností jsou tedy dnes jevem, který zásadním způsobem ovlivňuje politické dění v evropských zemích.

Obecně je dnes velmi pertraktovaná a preferovaná myšlenka, že v oblasti problematiky mezinárodní migrace a přistěhovalectví je třeba přijmout opatření k potlačení příčin migrace. To znamená především ekonomický, sociální a politický boj proti příčinám odchodu obyvatelstva z domácích zemí. Někteří představitelé vědecké komunity, ale především politické elity evropských zemí dnes prezentují myšlenku, že je třeba přijmout účinná opatření ke zvýšení bezpečnosti a životního standardu obyvatelstva zemí, které jsou zeměmi původu většiny legálních, ale zejména nelegálních migrantů. Empirické a teoretické výstupy, ale ukazují, že minimálně z krátkodobé a střednědobé perspektivy nelze rozhodně předpokládat, že by liberalizace obchodu a rozvojová pomoc mohly vést k podstatnému omezení, či dokonce k eliminaci migračních proudů. Opak, může být pravdou. To znamená, že liberalizace obchodu v přijímajících ale i vysílajících zemích zvýší migraci i z dlouhodobého hlediska, protože liberalizace obchodu, zahraniční pomoc, ale také příliv remitencí, zvýší příjmy potenciálních migrantů a tím se zvýší jejich možnosti na pokrytí nákladů spojených s migrací, které obvykle v nejchudších zemích jsou překážkou její realizace.

Jelikož některé vědecké autority a mnozí praktičtí politici, v korelaci s veřejným míněním, vnímají přistěhovalectví a migraci jako zásadní hrozbu pro základní struktury a instituce moderní evropské společnosti a liberální demokracie, téměř ve všech zemích Evropské unie v reálné politické praxi se objevují a získávají voličské hlasy a preference staré, ale zejména nové populistické politické subjekty, jejichž základní programové teze jsou postaveny především na islamofobii a na politických požadavcích boje proti cizincům a imigrantům. Navzdory uvedenému a z mnoha aktuálních výzkumů vyplývá, že i relativně rozsáhlé migrační přesuny, které by mnohdy převýšily současné, které můžeme pozorovat v Evropě, pravděpodobně neohrozí základní konstitutivní hodnoty liberálních společností, které migranty přijímají.

Pro futuro nelze předpokládat nějaký podstatný zvrat, ale naopak lze předpokládat relativně vysokou pravděpodobnost dalšího zvyšování imigračního tlaku na Evropu z nečlenských zemí Evropské unie a tím i tlak na konstruktivní diskusi o problematice fenoménu migrace v Evropě na počátku 21. století.

Dnes je tedy zcela zřejmý proces rozvoje a posilování zvláštních subkultur a skupinových identit uvnitř evropských společností. Jak dokáže Evropa předmětný fenomén zpracovat závisí nejen od samotných imigrantů, ale také na praktické politice jednotlivých zemí Evropské unie, neboť kulturní pluralitní společnost nevyžaduje homogenizaci kultur, ale nevylučuje asimilaci - minimálně v té míře, aby nebyla narušena integrita společnosti. Další vývoj je otevřený a je velmi pravděpodobné, že bude nesmírně složitý a bude čím dál tím více ovlivňovat politicko-ekonomický rozvoj a také demografickou strukturu ve všech evropských zemích.

Literatura

1.    Bade, Klaus J. Evropa v pohybu. Evropská migrace dvou století. Praha: Nakladatelstí Lidové noviny, 2004.

2.    Castles, Stephen, MILLER, Mark J. The Age of Migration – International Population Movements in the Modern World. London: Macmillan, 1993.

3.    Castles, Stephen. Understanding Global Migration: A Social Tranformating Perspective. Conference on Theories of Migration and Social Change. [online] Available at http://www.imi.ox.ac.uk/pdfs/stephen-castles-understandin-global-migration.

4.    Cenker, Michal. Koľko utečencov do Európy prišlo, kto ich lákal a kam ísť nechcú. [online] Available at http://iir.cz/article/ko-ko-utecencov-do-europy-prislo-kto-ich-lakal-a-kam-ist-nechcu

5.    Divinský, Boris. Zahraničná migrácia v Slovenskej republike – stav, trendy, spoločenské súvislosti. Bratislava: Friedrich Ebert Stiftung, 2005.

6.    Drbohlav, Dušan. Migrační motivace, regionální a sídelní preference obyvatelstva – teoretická východiska v československé a zahraniční literatuře. In Sociologický časopis, 1990, No. 5, s. 358 – 374.

7.    Drucker, Peter. The next society. The Economist, 3. november 2001.

8.    Eichler, Ján. Mezinárodní bezpečnost na počátku 21. století. Praha: Ministerstvo obrany České republiky – AVIS, 2006.

9.    Huntington, Samuel. Střet civilizací. Boj kultur a proměna světového řádu. Praha: Rybka Publishers, 2001.

10. Kucharčik, Rudolf. Pôsobenie Európskej únie na africkom kontinente. In Medzinárodné vzťahy 2010: aktuálne otázky svetovej ekonomiky a politiky. Translation Bratislava: Vydavateľstvo EKONÓM, 2011, s. 402 – 408.

11. Liďák, Ján. Mezinárodní migrace a Evropa. Kolín: Nezávislé centrum pro studium politiky, 2010.

12. Massey, Douglas. S. et al. Causes of Migration. In The Ethnicity Reader. Nationalism, Multiculturalism and Migration. London: Blackwell, 1997.

13. Massey, Douglas. S., arango, Joaquin, pellegrino, Adela. Worlds in Motion – Understanding  International Migration at the End of the Millenium. Oxford 1998.

14. Palát, Milan. Ekonomické aspekty mezinárodní migrace: Teórie a praxe v Evropské únii. Ostrava: KEY Publishing s.r.o., 2013.

15. Srb, Vladimír. České země a migrace – retrospektivní pohled. In hirtlová, Petra, liďák, Ján, srb, Vladimír. (Eds.) Mezinárodní migrace v evropském kontextu.  Kolín: Nezávislé centrum pro studium politiky, 2008, s. 263 – 267.

16. Štefančík, Radoslav, lenč, Jozef. Mladí migranti v slovenskej spoločnosti. Medzinárodná migrácia, moslimovia, štát a verejná mienka. Brno: Tribun EU, 2012.

17. Štefančík, Radoslav. Problém migrácie vo svetovej politike. In Medzinárodné vzťahy 2007 – Energetická politika EÚ a boj proti klimatickým zmenám. Bratislava: Ekonóm, 2007, s. 739 – 749.

18. Stojanov, Robert, novosák, Jiří, drobík, Tomáš, siwek, Tadeusz. Migrace jako globální fenomén. In Mezinárodní politika, 2006, No. 10, s. 15.

Sulmicka, Małgorzata. Trendy we wspóƚczesnych migracjach międzynarodowych. In Studia i prace.  Zeszyt naukowy 6. Warszawa 2004, s. 93-112.

[1] The global economy is recovering slowly. Yet, youth unemployment remains high & employment quality is a concern. Check out the new ILO report findings: https//t.co/v9RGSa4Ympic.twitter.com/uwtKg0x4B8.
[2] PALÁT, M.: Ekonomické aspekty mezinárodní migrace: Teórie a praxe v Evropské únii, s. 40.
[3] DRUCKER, P. The next society. The Economist, 3. november 2001.
[4] ŠTEFANČÍK, R., LENČ, J. Mladí migranti v slovenskej spoločnosti. Medzinárodná migrácia, moslimovia, štát a verejná mienka, s. 27
[5] ŠTEFANČÍK, R., LENČ, J., c.d., s. 27.

 
[6] ŠTEFANČÍK, R. Problém migrácie vo svetovej politike. In Medzinárodné vzťahy 2007 – Energetická politika EÚ a boj proti klimatickým zmenám, s. 740.
[7] Podle statistických údajů arabský svět má 350 milionů obyvatel, z toho tvoří dvě třetiny mladí lidé do 25 let. Ze Sýrie, která měla 22 milionů obyvatel za poslední roky, emigrovalo více než 4 miliony osob. Z toho téměř 2 miliony se nacházejí v Turecku a další statisíce v Jordánsku a v Libanonu v uprchlických táborech. Tito lidé žijí v extrémní chudobě a jsou odkázáni na potravinovou pomoc. Prakticky všichni uprchlíci se dostali do Evropy přes moře. Jen něco přes 30 tisíc prošlo po souši přes Turecko do Bulharska nebo Řecka. 4000 lidí se v moři utopilo. To je 6krát více, než počet azylů, které udělilo Slovensko dohromady za všechny roky od svého vzniku. Až 87 procent tvořili uprchlíci ze Sýrie, Iráku a Afghánistánu. Zároveň je třeba uvést, že většina uprchlíků tvrdí z objektivních důvodů, že pochází ze Sýrie, i když země původu je jiná. Cenker, M. Kolik uprchlíků do Evropy přišlo, kdo je lákal a kam jít nechtějí. http://iir.cz/article/ko-ko-utecencov do-Evropa-přišlo-kdo-jejich-lákaly-a-kam-ist-nechtějí OECD Society at a Glance: OECD Social indicators. OECD Publishing 2014.
[8] Palát, M.: c.d., s. 71.
[9] CASTLES, S.: Understanding Global Migration: A Social Transformating Perspective. Conference on Theories of Migration and Social Change. www.imi.ox.ac.uk/pdfs/stephen-castles-understandin-global-migration.

Полный архив сборников научных конференций и журналов.

Уважаемые авторы! Кроме избранных статей в разделе "Избранные публикации" Вы можете ознакомиться с полным архивом публикаций в формате PDF за предыдущие годы.

Перейти к архиву

Издательские услуги

Научно-издательский центр «Социосфера» приглашает к сотрудничеству всех желающих подготовить и издать книги и брошюры любого вида

Издать книгу

Издательские услуги

СРОЧНОЕ ИЗДАНИЕ МОНОГРАФИЙ И ДРУГИХ КНИГ ОТ 1 ЭКЗЕМПЛЯРА

Расcчитать примерную стоимость

Издательские услуги

Издать книгу - несложно!

Издать книгу в Чехии